Naše nové vybavení a první dojmy ještě z domova

Tahle část příběhu je z období, kdy se chystáme na zimní Inari a Vladik konečně začal brát vybavení trochu vážněji. Nechceme dramatizovat, ale omrzliny nosu, amputace prstů, uvíznutí v hlubokých závějích sněhu, podchlazení končící smrtí - to jsou situace, o kterých je potřeba přemýšlet. Některé naše vybavení, by už do silných laponských mrazů nestačilo. Jako třeba stále užitečné závodní a tréninkové běžky, které jsou ideální do projeté stopy na Vysočině, ale v hlubokém sněhu za polárním kruhem? Sice jsme na nich v zimě 2017 projeli oblast Kebnekaise i Halti, ale přece jen expediční BC lyže od Sportenu budou výrazně vhodnější.

Nejprve jsme si stanovili priority, tedy neomrznout, neumrznout, neuvíznout, přežít a být v pohodě, když přijde vichřice, mráz pod -35° C a napadne metr nového sněhu. Jenže co když při současných klimatických hrátkách přijde obleva, teploty nad nulou a povrch jezera Inari začne natávat? No, ty kaluže vody snad nějak přebrodíme. Nevíme tedy, jestli jsme připraveni úplně na všechno, ale tady je alespoň (podle nás) přehled toho nejdůležitějšího z našeho nového vybavení: BC lyže Sporten s vázáním a holemi, zimní expediční boty (s vyjímatelnou vnitřní botičkou), termosky Esbit (včetně jídelní), brýle Relax a řada dalších věcí (přehled doplníme).

Pastevci sobů, kteří v předjaří doprovází svoje stáda v pouti na sever, jsou vybaveni tunami materiálu (foto u chaty Sidusgohpi). Naší snahou je minimalizovat váhu.

norsko Sidusgohpi

Seznamujeme se s novým vybavením před odjezdem na sever

Večer, už za tmy, jdeme boty Hanvag Abisko vyzkoušet na louku nad chalupou. Je kolem nuly a tak 5 cm sněhu. Boty jsou opravdu teplé a tak postáváme a libujeme si v nich. I v lehkých domácích gaťatech a flanelce je příjemně (v bezvětří), prostě nohy v suchu a teple, to je základ pohody. Další den je rozcházíme cestou ke studánce pro vodu. V čerstvém sněhu zůstávají obrovské stopy. Vladik má sice jen devítku nohu, ale stopa je větší než po místních obrovitých dřevorubcích. Však se sousedi příští den diví, co se to tady po lesích prochází za neznámého obra, a to Vladik měří sotva 176 cm.

Vaření v jídelní termosce představuje také úpravu jídelníčku a vyzkoušení jiných receptur. Nejprve zkoušíme ovesné vločky k snídani. Asi tak 8 polévkových lžic drcených vloček, 1 lžíci hrozinek zaléváme v litrové termosce do ¾ vařící vodou. Po 30 minutách odebíráme na misku a dochucujeme kakaem, cukrem a máslem, sice trochu hutnější (příště dát méně ovsa), ale výborná snídaně – dnes nemusíme obědvat.

Následující pokrm jsme nazvali “arktická krupičná kaše s knedlíčky”. Receptura je následující. Do termosky Esbit (je důležité, aby to byla právě tato jídelní termoska :-) ) nasypeme obvyklé množství krupice a něco sušeného mléka, protřepeme a zalejeme vařící vodou a opět mohutně protřepeme (nezapomenout zašroubovat uzávěr). Po 15 minutách podáváme s oblíbenými posypávkami. Některé knedlíčky mohou uprostřed obsahovat suchou krupici. Zapíjíme kávou.

na louce

V předpovědi počasí hlásili sněžení 5 cm sněhu za dvacet minut nebo 20 cm sněhu za pět minut, to už si přesně nepamatujeme. Ale napadl. A tak jsme se na nových lyžích BC Expedition ze Sportenu trochu projeli už doma. Paráda, ale potom sníh roztál, u nás až na trávu. Ještě před tím, než přišel ke slovu kalač a štípání špalků, jsme udělali pár “reklamních” fotek (asi takových, jak by neměly vypadat). Občas je na internetu vidět, jak polárníci trénují tím, že za sebou táhnou těžkou pneumatiku (to je tréning na tahání saní s nákladem), ale jak je to pošetilé, bláznivé a bez užitku. Raději taháme klády z lesa, což je také bláznivé (traktor nebo kůň utáhnou víc).

Ráno nás probudil silný vítr, a protože přímo z postele vidíme blízký okraj lesa za potokem, uvědomili jsme si sílu toho vichru, který rval ze stromů celé větvičky s jehličím. Najednou zadul vítr ohromnou silou, smrky ve stráni se lámaly jak sirky, ve vzduchu poletovaly střešní tašky ze sousedova dřevníku a vše bylo dovršeno ohlušující ránou – to se u paty zlomila velká vrba a padla těsně podélně mezi chalupu a plot, jen větve lízly okno. A potom se bouře, ženoucí sníh přes Boskovickou brázdu, na chvíli utišila. Také u Petra v Podkrkonoší padaly mohutné smrky, jeden přímo na Gazelu (tedy dodávku, kterou máme na sever cestovat). Naštěstí mamuti (tedy malamuti) to přečkali bez úhony. Tenhle zážitek popisujeme i proto, že by to byla příhodná situace pro vyzkoušení brýlí, kterými nás vybavuje Relax, a které potřebujeme právě do větrného počasí. Není však ještě „všem větrům konec“ a brýle bezesporu použijeme a otestujeme v extrémních podmínkách a situacích.

Návštěvou firemní prodejny Pinguin v Náchodě a výletem do Brna, spojeným s výměnou eur a hlavně velkým nákupem v Alpsportu, se snad již sešlo téměř všechno vybavení. Z Alpsportu nám ještě kurýrem pošlou 60 dvouporcových balení instantní stravy Travellunch, bude to pořádný balík - dobrých 15 kilo jídla.

Naše příbytky se mění ve skladiště vybavení a zásob, už pomalu není kam stoupnout. Z výletu se stává výprava a začíná to připomínat „expedici“.

Zkoušíme další nové věci a vybavení – testujeme natáčení s akční kamerou Rollei, stavíme nový zimní stan Pinguin Vega Extreme Snow (náš Voyager zůstane tedy letos doma), stopujeme, za jak dlouho uvaří benzínový vařič Pinguin Pyro litr vody. Krátkým výletem do krkonošských Rýchor se ještě o něco více seznamujeme s BC lyžemi i zimními botami, zrovna na sebe pro odzkoušení vlastností oblékáme i pár nových kousků oblečení a batůžek od Pinguinu.

A vymýšlíme slogany: Ubytuje nás, vaří nám a šatí nás Pinguin. Jídlo, které před mrazem schováme v termoskách Esbit, dodal Alpsport. Jezdíme na Sportenech, svítíme si Fénixem, i ve vichřici relaxujeme s brýlemi Relax, a všechno to zdokumentujeme kamerou Rollei.

Zkušenosti s vybavením po návratu z Inari  zde:




Další příběhy:

Kebnekaise z východu

Hora Kebnekaise je přímo nad námi, ale nepřístupná. Vidíme strmé skály a nad nimi obří převěj. Chodí se zleva, do sedla a přes kopec do dalšího sedla. Na stoupání je sníh už umlácený větrem a vyfoukaný. V sedle panuje hotové arktické peklo. Vítr sílí, lituji, že jsem si v kopci sundal péřovku, tady se už nedá ani zastavit a sundat batoh, vítr je moc silný, nedá se tu nikde schovat do závětří ...more

Kebnekaise ze západu

Sníh je měkký, v botách se boříme, ale zadařilo se, udupali jsme si širokou plochu. Venku na sluníčku je tepleji, než ve stínu stanu, ale stejně zalézáme a děláme si pití, náš pitný režim není nic moc, tak se snažíme. Pak vyrážíme na sněžnicích na kopeček nad stanem...more

Halti

Z finské strany je vrchol Halti vzdálen od nejbližší civilizace, což je vesnice Kilpisjärvi, asi 55 km. Hlavní trasa je dobře značena a v sezóně je projeta četnými lyžaři, skútraři a psími spřeženími. Po cestě najdete množství srubů, kde můžete strávit pohodovou noc v suchu a teple...more

          

samske snehule

Hřejivá obuv je základem pro polární výpravu - tyhle sámské sněhule vyžadují suchý mráz a sníh. Na norské hraniční chatě Sidusgohpi, kde jsme se setkali s pastevci sobů, je docela zakouřeno cigaretovým dýmem, ale šéf pastevců nám to kompenzuje několika kilovou flákotou sušeného sobího žebírka, kterým se přikrmujeme celý následující měsíc.