Inari - příprava na cestu

Je konec ledna 2018 a venku je obleva, teploty nad nulou. Máme zakoupené jízdenky na trajekt Tallinn - Helsinki. Ve Sportenu jsme si vyzvedli nové lyže BC Expedition a projeli se na nich na Roženeckých pasekách nad Novým Městem na Moravě a posléze na louce nad chalupou. Paráda, ale potom sníh roztál skoro až na trávu. Pod Krkonošemi to není o moc lepší. Tak alespoň vzpomínáme na zasněžené pláně pod Halti u finsko - norských hranic. Tam někde 200 km na východ leží jezero Inari.

halti

Odjezd se blíží

Náš tým, připravující se na Inari, je v současné době 21 členný, tedy Petr, Barča, Vladik a 18 Petrových malamutů. Jména, fotky a životopisy hlavních, tedy psích, protagonistů jsou uvedeny na Petrových stránkách.

Čas utíká neuvěřitelně rychle a náš odjezd se blíží... Je začátek února. Zkoušíme vybavení. Barča zakládá nový textový soubor s názvem: co jsme komu slíbili. Petr urguje servis kvůli opravě gazely. Má se i u nás ochladit. Na Inari je mínus 10 až -16°C.

Je konec února. I k nám přichází arktické počasí, jsme rádi, alespoň to na Severu nebude takový teplotní skok. Pro nás, ani pro psy. Ti již díky letošní mírné zimě začali línat, budou mít tedy s sebou slušivé a hlavně hřejivé oblečky. Jak říkal jeden finský musher - pyžama. Probíhají poslední přípravy. Dodávka poničená pádem stromu je již opravena, naložili jsme 400 kilo granulí, hlady pejsci nebudou a tak snad ani nedojde k situaci „sníme lyžaře“ :-) Technické komplikace bohužel ještě nekončí, po připojení vozíku za dodávku zjišťujeme, že je zablokované jeho levé kolo. Jsme opravdu rádi za nápad vozík připojit a popojet, jinak bychom na to přišli až při odjezdu, což by znamenalo výrazné zpoždění celé cesty a trajektu bychom mohli jen zamávat. Je prostě potřeba všechno dopředu odzkoušet.

„Expediční“ sestřih nepotkal pouze nás, ale i pejsky, všichni již mají oholené tlapky, i když některým se to vůbec nelíbilo. Trápení neviňátek?


Naše výprava odjíždí posledního února přes Polsko a Pobaltské republiky do Tallinu. Odtud trajektem do Helsinek a dále přes Severní polární kruh nonstop až do finského Laponska k jezeru Inari. Zde opustíme civilizaci a její vymoženosti, psi přívěs a pohodlí pelíšků vystlaných slámou. Přes jezero se vydáme až k nejsevernějšímu osídlení Evropské unie tj. hraniční vesnici Nuorgam. Budeme putovat jednou z nejrozsáhlejších oblastí divočiny Evropy - od Vätsärin přes Kaldoaivin až do Paistunturin erämaa-alue. Další trasa již bude záležet na sněhových podmínkách, na počasí i na chuti Malamutů táhnout sáně s veškerým proviantem a vybavením pro ně i dvounohé členy výpravy. V plánu je navštívit náhorní planinu oblastí Hammastunturin a Lemmenjoen. Po více než měsíční cestě ve sněhovém království se s nadcházejícím předjařím vrátíme k autu, doufáme, že bude provozuschopné a po rozmrazení nafty zamíříme na jih zpátky domů.

Tolik zatím alespoň velmi stručně. O dalším dění a událostech zase příště. Ale možná až po příjezdu...

Dva měsíce uplynuly jako voda. Jsme šťastně zpátky. Co se všechno událo? Jak se hrozně lišila realita od plánů? Překonali jsme ve zdraví noční mrazy -38 ve stanu a denní -28 st. C stále venku? O nečekaném stresu a vzjemné agresivitě (malamutů) a o tom, jak když se něco docela hodně pokazí, tak je to ve výsledku vlastně pozitivní! A také o polární záři, o prošlapávání sněhu "hlubočáku", o spanilých jízdách se psím spřežením, o liduprázdné krajině ad. To vše postupně bude na těchto stránkách, v částech příznačně nazvaných: "Inari - Partako - Pisteri - Kahkusaari - Vätsärin erämaa alue" (2018). Zatím jsme stránky doplnili alespoň o nové fotoalbum vybraných fotografií z výpravy (zde). A tady konečně: Partako - směr Pisteri (zde).




Další příběhy:

Kebnekaise z východu

Hora Kebnekaise je přímo nad námi, ale nepřístupná. Vidíme strmé skály a nad nimi obří převěj. Chodí se zleva, do sedla a přes kopec do dalšího sedla. Na stoupání je sníh už umlácený větrem a vyfoukaný. V sedle panuje hotové arktické peklo. Vítr sílí, lituji, že jsem si v kopci sundal péřovku, tady se už nedá ani zastavit a sundat batoh, vítr je moc silný, nedá se tu nikde schovat do závětří ...více

Kebnekaise ze západu

Sníh je měkký, v botách se boříme, ale zadařilo se, udupali jsme si širokou plochu. Venku na sluníčku je tepleji, než ve stínu stanu, ale stejně zalézáme a děláme si pití, náš pitný režim není nic moc, tak se snažíme. Pak vyrážíme na sněžnicích na kopeček nad stanem...více

Halti

Z finské strany je vrchol Halti vzdálen od nejbližší civilizace, což je vesnice Kilpisjärvi, asi 55 km. Hlavní trasa je dobře značena a v sezóně je projeta četnými lyžaři, skútraři a psími spřeženími. Po cestě najdete množství srubů, kde můžete strávit pohodovou noc v suchu a teple...více

          

husky

Ráno na tábořišti pod Halti u Kopmajoki.